Животът на 63-годишната Тетяна в Украйна се обръща надолу с главата, когато войната я принуждава да напусне Киев за една нощ. Надеждата ѝ да остане във временно убежище в западната част на страната бързо избледнява и тя търси сигурност в Брюксел. Там тя намира подкрепа и истински приятели, но носталгията по страната ѝ все още извиква в очите ѝ сълзи.

Ден на Европа | Историята на Тетяна: „Желаем на всички мир, дано никой не познае войната“

Das Leben der 63-jährigen Ukrainerin Tetiana wurde vollkommen auf den Kopf gestellt, als sie gezwungen war, ihre Heimatstadt Kiew von einem Tag auf den anderen zu verlassen. Schnell stellte sich heraus, dass sie nicht wie gehofft vorübergehend im Westen des Landes Zuflucht finden würde. Also suchte sie Schutz in Brüssel, wo sie Unterstützung und wahre Freundschaft fand. Doch die Sehnsucht nach ihrem Land ist und bleibt stark.

Europatag | Tetianas Geschichte: „Wir wünschen allen Frieden, damit niemand weiß, was Krieg bedeutet.“

Agus í in aois 63 bliana, cuireadh saol Tetiana san Úcráin go hiomlán bunoscionn, nuair a bhí uirthi Cív a fhágáil thar oíche, de bharr an chogaidh. Níor mhair a dóchas go bhfaigheadh sí tearmann in iarthar na tíre i bhfad, agus, mar sin, chuaigh sí chun na Bruiséile. Sa chathair sin, fuair sí tacaíocht agus rinne sí fíor-chairdeas, ach tá cumha i ndiaidh a tíre dúchais fós ag cur tocht ar a croí.

Europe Day | Scéal Tetiana: ‘Guímid síocháin ar gach duine agus nár fheice siad cogadh go deo’

Aos 63 anos, a vida de Tetiana na Ucrânia ficou virada do avesso quando a guerra a obrigou a abandonar Kiev de um dia para o outro. A sua esperança de encontrar refúgio temporário na faixa ocidental do país desvaneceu-se rapidamente e foi à procura de segurança em Bruxelas. Encontrou ali apoio e uma amiga sincera, mas as saudades do seu país ainda lhe partem o coração.

Dia da Europa | História de Tetiana: «Desejamos a paz a todos, para que nunca saibam o que é a guerra»

À 63 ans, Tatiana a vu sa vie en Ukraine complètement bouleversée lorsque la guerre l’a forcée à fuir Kiev du jour au lendemain. Elle espérait trouver temporairement refuge dans l’ouest du pays, mais cela n’a pas duré et elle a fui pour Bruxelles afin de se mettre en sécurité. Là-bas, elle a trouvé du soutien ainsi qu’une véritable amie. Mais son pays lui manque et ce qui s’y passe lui brise le cœur.

Journée de l’Europe | L’histoire de Tetiana: «On souhaite que personne n’ait à vivre la guerre.»

A los sesenta y tres años, la vida de Tetiana en Ucrania dio un vuelco, pues la guerra la obligó a abandonar Kiev de la noche a la mañana. Su esperanza de encontrar refugio temporal en el oeste del país se esfumó rápidamente, así que decidió buscar refugio en Bruselas. Allí encontró apoyo y una amiga de verdad, pero la nostalgia por su país sigue desgarrándole el corazón.

Día de Europa | La historia de Tetiana: «Deseo que nadie sepa lo que es la guerra»

Da Tetiana var 63, blev hendes liv i Ukraine vendt på hovedet, idet krigen tvang hende til at rejse fra Kyiv fra den ene dag til den anden. Hendes håb om at finde midlertidigt ly i den vestlige del af landet bristede hurtigt, og hun søgte sikkerhed i Bruxelles. Der fandt hun støtte og en sand veninde, men længslen efter hendes land rører hende stadig dybt.

Europadagen | Tetianas historie: ”Vi ønsker alle fred, så ingen behøver vide, hvad krig er”

Pri 63 letih se je Tetjanino življenje v Ukrajini povsem postavilo na glavo, saj je morala zaradi vojne čez noč zapustiti Kijev. Upanje, da bo zatočišče našla na zahodu države se je kmalu razblinilo, zato je varno okolje poiskala v Bruslju. Tam je našla podporo in pravo prijateljstvo, vendar se ji ob misli na domovino še vedno para srce.

Dan Evrope | Tetjanina zgodba: „Želim si, da nikomur ne bi bilo treba doživeti grozot vojne“

Francesco iz Italije se je odločil, da bo v okviru programa Erasmus eno leto preživel v Latviji. Izkušnja se je izkazala za veliko bolj dragoceno, kot si je sploh lahko predstavljal. Poslušajmo, zakaj.

Dan Evrope | Francescova zgodba: „Erasmus ni le eno leto v življenju, temveč je vse življenje v enem letu“

Viața Tatianei a fost complet bulversată la 63 de ani, când războiul din Ucraina a forțat-o să fugă din Kiev. Și-a pierdut curând speranța de a găsi adăpost temporar în vestul Ucrainei și a plecat să se refugieze în Bruxelles. Acolo a găsit sprijin și o prietenă adevărată, dar în adâncul inimii simte nostalgie pentru țara ei.

Ziua Europei | Povestea Tetianei: „Îmi doresc să nu mai treacă nimeni prin război”

A hatvanhárom éves Tetyjana élete Ukrajnában egyik napról a másikra drámai fordulatot vett, amikor a háború miatt el kellett hagynia kijevi otthonát. Nyugat-Ukrajnában csak ideiglenesen lelt menedékre, onnan a biztonságot jelentő Brüsszelbe vitte az útja. Tetyjana a helyiek mellett barátnőjére is számíthat, ám a honvágy szomorúsággal tölti el.

Európa-nap | Tetyjana története: „Azt kívánom, hogy mások ne tudják meg, mi a háború”

Alexandra ist eine junge Übersetzerin aus Rumänien. Als sie zwölf Jahre alt war, begann ihre Reise durch Europa – mit Zwischenstopps in Italien, England und Luxemburg. Wo wird sie ihre Reise als Nächstes hinführen? Was hat sie bisher auf ihrem Weg gelernt? Finden wir es heraus!

Europatag | Alexandras Geschichte: „Wenn man reist und in anderen Ländern lebt, dann ist das, als würde man dort immer ein Stück seines Herzens zurücklassen.“

За Александра, млада преводачка от Румъния, пътуването из Европа започва на 12-годишна възраст със спирки в Италия, Англия и Люксембург. Къде ще отиде тя след това? Какво е научила по пътя досега? Нека видим!

Ден на Европа | Историята на Александра: „Като живееш на различни места, оставяш част от сърцето си“

Alexandra, en ung oversætter fra Rumænien, begyndte sin rejse gennem Europa i en alder af 12 år. Den har bragt hende til Italien, England og Luxembourg. Hvad bliver hendes næste rejsemål? Hvad har hun lært indtil videre? Lad os finde ud af det!

Europadagen | Alexandras historie: "Når man bor et sted, er det, som om man efterlader en del af sig selv der"

For Alexandra, a young translator from Romania, her journey across Europe began at the age of 12, with stops in Italy, England, and Luxembourg. Where will she go next? What has she learned so far along the way? Let's find out!

Europe Day | Alexandra’s story: ‘When you live in a place, you leave a part of your heart there’

Alexandra je mladá rumunská překladatelka. Pouť napříč Evropou započala ve dvanácti letech a zastávky udělala v Itálii, Anglii a v Lucembursku. Kam se vydá potom? A co jí cestovaní dosud dalo? Poslechněte si celý rozhovor!

Den Evropy | Alexandřin příběh: „Když někde delší dobu žijete, necháte tam kus svého srdce.“

Alexandra on nuori kääntäjä ja kotoisin Romaniasta. Hänen matkansa Euroopan halki alkoi 12-vuotiaana. Hän on asunut Italiassa, Englannissa ja Luxemburgissa.Minne hän menee seuraavaksi? Mitä hän on oppinut matkan varrella? Otetaan siitä selvää.

Eurooppa-päivä | Alexandran tarina: ”Kun asuu jossakin, sinne jättää palasen sydämestään.”

Loteda glömmer aldrig natten när hennes familj kom i båt från Albanien till Italien på jakt efter ett bättre liv. Hon var bara tre år gammal. I dag möter vi henne i Bryssel. Vad får henne att säga att hon verkligen känner sig som hemma här? Se henne berätta sin historia!

963 resultater